Pro dnešní fiktivní rozhovor jsem si přizvala zatáčku, která má jako jedna z mnoha neblahou zkušenost s chováním vedoucím ke smrtelné nehodě. Přinese vám odpovědi na některé otázky spojené s nehodovostí v obloucích.
Veronika: Ahoj zatáčko, mohla by ses čtenářům představit? Přeci jen mezi směrovými oblouky je spousta rozdílů.
Zatáčka: Jasně Veru, ahoj. Jsem zatáčkou, nebo správně směrovým obloukem na silnici druhé třídy, z jedné strany je přede mnou přímý úsek, z druhé strany mám kamarádku zatáčku. Můj poloměr je 140 m, dostředný sklon moc nemám, ale mám rozšířenou vozovku, takže i větší auta celkem dobře projedou. Na vnější straně mám stromy, mám se dobře, můj povrch je zdrsněný červeným povrchem, akorát mi chybí krajnice.
Veronika: Když máš protismykový povrch, tak to máš asi i ve svém okolí pěkný asfalt, ne?
Zatáčka: Směrem dále do zatáčky ano, ale přímou zatím ještě neopravili. Nás předělávali před třemi lety potom, co se o strom vedle mě zabil dvacetiletý kluk. Rok před tím pro změnu sjížděl z druhé strany, která je směrem ke mně docela z kopce, motorkář a ošklivě si poranil nohu v sousední zatáčce.
Veronika: To je mi líto, takže správce reagoval na tyto události?
Zatáčka: Ano, jednání začala policie už po té první nehodě, ale vleklo se to. Bohužel až to úmrtí vedlo k realizaci opatření navrženého už dávno před ní. Dali mi sice protismykový povrch, takže by se vozidla měla snáze udržet na vozovce, ale nemohli nevyřešit i to, aby nikdo nemohl narazit do stromu? Nechci to znova zažít.
Veronika: Ano, ohledně stromořadí kolem silnic se vedou už dlouho diskuse. Pamatuji se, že v roce 2018 jsme s kolegy připravovali pro Ministerstvo dopravy příručku, jak stromořadí u silnic řešit, ale nakonec nebyl zájem to dotáhnout, natož odprezentovat a uvést do praxe. Důvodem byly asi hlavně personální změny, ke kterým tenkrát docházelo. A taky nesoulad zákonů, norem a dalších předpisů mezi ochranou životního prostředí a zajištěním bezpečnosti na silnicích. Ten ostatně trvá pořád.
Zatáčka: Vy jste chtěli stromy vykácet? Já je mám ráda, v létě mě chladí, v zimě na mě tolik nefouká a celoročně upozorňují na to, že existuju a většina řidičů díky nim zpomalí.
Veronika: Ale kdepak, kácení je i pro mě osobně vždy až ta poslední volba jen v případě, že je strom na konci svého života. Navrhovali jsme, abychom stromořadí chránili svodidly.
Zatáčka: No jasně, to se nabízí, ale třeba moje stromy jsou blízko mojí vozovky, není moc kam svodidla dát tak, aby za nimi byl prostor pro deformaci – pracovní šířka tomu říkáte, ne?
Veronika: Ano, máš pravdu. Nicméně zkušenosti ze zahraničí, třeba z Německa, ukazují, že pro tento typ nehod – náraz do stromu – není pracovní šířka svodidla rozhodující. K nárazu většinou dochází pod malým úhlem a ve valné většině jen u osobních aut, takže se vozidla po svodidlu svezou, místo toho, aby tvrdě narazila do stromu.
Zatáčka: To zní zajímavě. A o to nebyl zájem?
Veronika: U kolegů z Ministerstva dopravy by i byl, ale nikdo se nechtěl zřejmě dlouze dohadovat s kolegy z ministerstva životního prostředí, kteří dokonce v zákulisí tvrdili, že jeden strom má vyšší hodnotu než lidský život. Ani pořádně nevyslechli, co navrhujeme, natož, aby se na těch pár stran v příručce podívali.
Zatáčka: To je smutné.
Veronika: Znáš mě, já jsem pozitivní člověk a našli jsme jinou cestu, jak alespoň v těch nejrizikovějších místech svodidla instalovat – s pomocí kolegů z našeho ministerstva a SFDI. Krajům SFDI poskytuje prostředky na realizaci opatření ke zvýšení bezpečnosti v nehodových lokalitách. A lokality s nárazy do stromů jsme vypíchli zvlášť. Vidíš, možná i tvoje oprava sem spadala. Ten program pokračuje a kraje mohou získávat státní prostředky na zvyšování bezpečnosti svých silnic. A věřím, že se opět dostaneme i k problematice sladění legislativy a dalších předpisů.
Zatáčka: Joo, do toho já nevidím. Ale někdy si říkám, proč se nové stromy sází pořád tak blízko silnic. Auta jsou větší, silnice jsou stále stejně úzké, a ještě máme stromy hned za krajnicí.
Veronika: Víš, to jsou požadavky na náhradní výsadbu. Její princip je samozřejmě v pořádku. Podle hodnoty vykácených stromů je potřeba vysázet stromy nové. Bohužel řada lidí zapomíná na to, že tuto povinnost nemusí splnit na stejném pozemku. Je možné vysázet jinde na stejném katastru a každá obec ze zákona drží územní rezervy pro náhradní výsadbu. A určitě by se našla i místa kolem cyklostezek, polních cest, kolem rybníků, v parcích, na koupalištích, dětských hřištích, tam všude můžeme sázet místo těsné blízkosti u silnic. A ve výsledku si stromů i více užít, protože budou v místech, kde trávíme čas a stromy dokážeme ocenit.
Zatáčka: Aha, díky za vysvětlení. Jak jsem řekla, stromy mám ráda, ale taky mi před opravou zvedali asfalt a padá z nich listí. A pak ten kluk … Asi by skutečně měly být někde, kde se nejezdí tak rychle.
Veronika: Ano, nebo by měly být chráněné svodidlem. Sice pak silnice vypadá trošku jako v tunelu, ale nedochází k těmto nehodám, při kterých umírají hlavně mladí kluci a jejich kamarádi či přítelkyně. Vloni takto zemřelo 86 osob a 137 bylo těžce zraněno. A určitě nemůžeme mluvit o klesajícím trendu, který by směřoval k naplnění cílů Strategie BESIP 2021-2030.
Zatáčka: To jsem netušila, já myslela, že jsem výjimka, že se něco takového stalo. I když jsi vlastně před chvilkou mluvila o těch nehodových lokalitách, mělo mi to dojít.
Veronika: Prosím tě, když ti dal správce nový povrch, proč nemáš v pořádku i krajnici?
Zatáčka: Sama pořádně nevím, myslíš, že mi ji taky měli opravit, když mi přidali vrstvu asfaltu?
Veronika: Ano, samozřejmě, že měli. Takto pod tebe zatéká voda a v zimě tě mráz může poškodit. Sice ti zdrsnili povrch, s klopením – dostředným sklonem sama pořádně nevíš, zda je v pořádku. Ale tím, že ti chybí řádná krajnice, vytvořili další riziko. Když řidič najede na hranu vozovky, tak mu může sklouznout kolo mimo ni a nemá prakticky žádný prostor pro nápravu chyby. V nejhorším případě stočí volant příliš a přejede do protisměru či dokonce mimo vozovku na tvé vnitřní straně. Těžký náklaďák ti navíc může kus povrchu utrhnout, protože mu krajnice nepomůže roznést tlak od jeho pneumatiky.
Zatáčka: Když oni možná nechtěli zasahovat i do příkopů.
Veronika: To je možné, nicméně i příkopy jsou součástí silnice a to podstatnou. I když se o tom moc nemluví. Bez správně provedených příkopů neodtéká voda nejen z povrchu, ale i tělesa komunikace. Potom v zimě snadno dochází k tvorbě trhlin a výtluků. Voda v konstrukci vozovky zmrzne, a protože led má větší objem než voda, komunikaci prostě potrhá.
Zatáčka: Na tom něco bude, před opravou jsem měla poruchy, o kterých mluvíš.
Veronika: Ale zpátky k tobě, říkala jsi, že sousedíš na jedné straně s dlouhou přímou a na druhé s obloukem. Vnímáš rozdíl mezi vozidly, co do tebe vjíždí z jedné či z druhé strany?
Zatáčka: Samozřejmě, proto se s přímým úsekem ani moc nekamarádím. Z něj do mě vozidla najíždí výrazně rychleji než z druhé strany. Ten červený protismykový povrch trochu pomáhá, přijde mi, že najíždějí pomaleji než dřív. Přitom díky stromům o mně dopředu určitě ví.
Veronika: A jak je ta přímá dlouhá? To bude asi hlavní příčina.
Zatáčka: Má asi 700 metrů.
Veronika: Shrňme si to. Poloměr máš 150 m a přímá má 700 m. Naše norma ČSN 73 6101 hovoří o tom, že návrh trasy musí být konzistentní. Tato podmínka je mimo jiné splněna, když délka přímé a poloměr navazujícího oblouku jsou do poměru 2:1. Takže bys měla mít poloměr 350 m. A to jsme se ještě nebavili o tom, zda máš přechodnice. To jsou křivky, které umožní postupný nárůst křivosti. Řidič díky nim nemusí cuknout v jednom okamžiku volantem, aby dal do souladu tvůj poloměr s natočením kol. Nevyjíždí tak příliš z optimální stopy.
Zatáčka: Říkáš tedy, že je to moje vina? Že řidiči do mě tak rychle najíždí a pak prudce brzdí?
Veronika: Neříkám. Říkám, že je to chyba návrhu, který neodpovídá dnešním potřebám lidí. Nejspíš je daná historicky. Kdy tvoje silnice vznikla?
Zatáčka: Patříme ke Tereziánským silnicím, takže dávno.
Veronika: No vidíš, v té době po tobě jezdily povozy a sem tam možná i kočár. Požadavky byly jiné. Stromy se sázely, aby stínily na cestu v létě. Chránily ji před větrem a závějemi v zimě. Poskytovaly cestáři ovoce, které mohl prodat a získal tak svou mzdu. Dnes to neplatí. Jestli někdo za nevhodné chování řidičů, když do tebe vjíždí, může, jsme to my lidé. Jezdíme rychleji, zabíjíme se o stromy, skály, řítíme se ze svahů, a přesto nejsme schopni se domluvit na změně trasy tvé i dalších silnic tak, abyste rychlejší jízdě vyhovovaly. Místo toho situaci uzavřeme s tím, že to je vina toho, co se zabil. Přitom chybu může udělat každý.
Zatáčka: A myslíš, že se to někdy změní?
Veronika: To je hodně těžká otázka. Jak jsem ale už říkala, jsem optimista. Možná vás nezvládneme upravit, protože si nedokážeme vyměnit pozemky a domluvit se mezi sebou. Ale zvládneme si zakazovat rychlou jízdu díky různým omezovačům a programům kontrolujícím naše chování za volantem. Nebo se dokonce dočkáme autonomních vozidel naprogramovaných tak, aby plynule měnily svou rychlost v závislosti na vašich parametrech. Pak se možná dočkáš toho, že v tobě nebudeme šlapat na brzdu.
Zatáčka: Ty nejsi jen optimista, ale taky utopista 😀
Veronika: Dík, nejen za „kompliment“, ale za celý rozhovor. Držím pěsti, ať úpravy pro zvýšení tvé bezpečnosti tvůj správce pořádně dotáhne.
Zatáčka: Taky ti děkuju za popovídání, nové informace mi otevřely v některých ohledech oči. Třeba se dočkám i pořádnější přestavby, pak bychom si mohly popovídat o tom, co se změnilo.
Veronika: To je skvělý nápad, držme si pěsti, ať ho můžeme realizovat. Ahoj.
Zatáčka: Čau.
